V rámci 116. Sociologického večera budou diskutovány způsoby normalizace symbolického a fyzického násilí vůči určitým skupinám v souvislosti s ovládáním prostoru.

Jakou roli v této souvislosti hrají procesy de/politizace nerovnosti a jak do celé problematiky vstupují emoce? Co mají společného severočeský Litvínov, izraelské osady na Západním břehu Jordánu a pražské ženy bez domova?

Barbora Bírová (FHS Univerzita Karlova, Anthropictures) představí výsledky svého terénního výzkumu o zkušenostech žen bez domova s každodenním násilím, kterému jsou vystavovány. Soustředí se na genderovou dimenzi bezdomovectví a projevy ne/viditelnosti žen bez domova ve veřejném prostoru (v materiální i nemateriální dimenzi).

Jakub Záhora (IPS FSV Univerzita Karlova) bude mluvit o tom, jakými způsoby dochází k normalizaci násilí a depolitizaci izraelských osad na Západním břehu Jordánu. Na základě několikaměsíčního terénního výzkumu ukáže, že zásadní roli v těchto procesech hraje neviditelnost bezpečnostní infrastruktury, urbánní plánování, ale i estetické vnímání okolní krajiny.

Lucie Trlifajová (ISS FSV Univerzita Karlova) nás přenese zpět do středoevropského kontextu – konkrétně do severočeského Litvínova, ve kterém se přítomnost Romů stává jedním ze symbolů negativní proměny města. Sleduje, jak se nástroje sociální politiky stávají nástrojem pro kontrolu těchto obyvatel, vnímaných jako nežádoucí, a jak přitom přetvářejí představu o tom, co je normální a správné chování ve veřejném prostoru.

Cílem večera je představit způsoby disciplinace aktérů v prostoru a techniky legitimizace násilí, které nejsou na první pohled viditelné a rozeznatelné.

> více <

At the center of the present talk are two research interests: contemporary Germany and sociological writing. Within one concrete project—an ethnography of a mid-sized town in what was once the German Democratic Republic, written in the form of feuilletons—I bring them both together. What are feuilletons? Brief texts combining sociology, literature, and reportage, inspired in this particular case by the writings of the journalist, novelist, sociologist, and film theorist Siegfried Kracauer (1889-1966). Portraying the daily life of the town’s inhabitants (be it through themes, artifacts, or places), the texts cast light on different aspects of the process of sociation 25 years after the fall of the wall. After introducing what could be called a Kracauerian perspective to sociology, I will present, in the feuilleton fashion, one aspect that particularly struck me: the strange presence of photos and the religious feel it conveys to the town and its people.
Barbara Thériault received her PhD from the Max Weber Center for Advanced Cultural and Social Studies in Erfurt and her Habilitation from the European University Viadrina in Frankfurt(Oder). She is a full professor of sociology at the Université of Montréal where she teaches and does research on German sociology. The writings of Max Weber, Georg Simmel, and Siegfried Kracauer constitute a starting point to her research projects: while she does not claim to offer a thoroughly new reading of their sociology, she brings them to fruition for the purpose of empirical studies.

> více <

Přednáška se zaměří na téma ekonomické demokracie vzhledem k demokracii politické, konkrétně se bude koncentrovat na participativní formy demokracie v Jižní Americe a Evropě, především v Brazílii a České republice. Hlavní pozornost bude věnována participativním rozpočtům, jež vznikly v roce 1989 v Porto Alegre a rozšířily se do více než 3000 měst světa, a celým participativním systémům, jež propojují prvky ekonomické a politické demokracie. Marek Hrubec bude na přednášce prezentovat části svého výzkumu, který realizoval, když byl minulý semestr hostujícím profesorem na PUCRS universitě v Porto Alegre (Brazílie) a přednášel rovněž v Rio de Janeiru a Sao Paulu.

> více <

„Židé vlastně tenkrát z oficiálního slovníku vůbec zmizeli, nahradili je obskurní „sionisté“, přičemž Husákovi ideologové nechtěli o židech mluvit ani v souvislosti s jejich utrpením za nacistického panství,“ píše v roce 2007 Toman Brod ve svých pamětech Ještě že člověk neví, co ho čeká. A Ivan Klíma ve svých pamětech Moje šílené století II (2010) cituje ze svého deníku z roku 1972: „A k čemu tedy žijeme? K čemu tu pobýváme? Abychom vydali svědectví? Ale k čemu čtyři miliardy svědectví? Abychom pracovali k vylepšení světa? K větší mravnosti?“ Židé, holocaust, „normalizace“, svědectví, mravnost, ideologie, oficiální diskurs, marginální či marginalizované diskurzy, minulost, současnost… Každé vědění je neustále vytvářeno v procesu vyjednávání mezi řadou různě přítomných kontextů. Přičemž mezi takové kontexty náleží jak přítomná současnost, tak i přítomná minulost, resp. segmenty minulosti, někdy snad dokonce jen rezidua, jež do naší současnosti vstupují v interpretacích rozličných aktérů. Prostřednictvím analýzy dvou zmíněných memoárů se pokusím zamyslet nad tím, jaká minulost je přítomná v současném diskurzu, jak je utvářena, distribuována a interpretována, kteří aktéři se na její konstrukci podílejí, jak ji vyjednávají, jak spolu různé minulosti soupeří.

> více <

Jak si Češi představují svůj vztah k Západu? Jakou roli zde hraje populární kultura a touha po pevné identitě? Prezentace na tyto otázky odpoví na příkladu románu britského spisovatele Simona Mawera Skleněný pokoj. Kniha – v souladu s dominantním českým historickým narativem – idealizuje meziválečné Československo, zatímco období 1939-1989 zobrazuje jako „únos“ Čechů ze západního okruhu. Vytváří tak románový svět, v němž může český čtenář znovu a znovu prožívat svou historii a utvářet svou identitu skrze představy o příslušnosti k Evropě a Západu. Mawer však pouze neopakuje známý příběh, ale zároveň jej také autorizuje ze své privilegované pozice „Zápaďana“. Skleněný pokoj funguje jako zrcadlo, od nějž se českému čtenáři vrací jeho představy o vlastní západní identitě, která mohla být dočasně ztracena, ale zároveň je stále na dosah – jak má dokazovat tradice první republiky i Mawerův obdiv vůči ní. Román tedy zdánlivě naplňuje touhu po uznání české identity jakožto identity bytostně západní. Současně ale ukazuje, že tato touha nemůže být nikdy zcela naplněna, což vede k další a další frustraci. Češi se totiž ve své vlastní geopolitické imaginaci staví do podřazené pozice, kdy je jejich vlastní identita podmíněna opakovaným uznáváním ze strany Západu.

> více <

Kdy se dá společnost řídit penězi a co to s ní udělá?

Peníze vstupují do našich životů tak dotěrně, že se jim člověk přirozeně trochu brání. Na druhé straně ale také ví, že se bez nich neobejde a není snadné ubránit se představě, že "čím víc, tím lépe". Co peníze ve společnosti dělají a co musí společnost zajistit, aby se jimi mohla nechat řídit? A pokud se jí to povede, co to s ní naopak udělá? Může být všechno na prodej a ke koupi? A konečně co tedy peníze jsou?

> více <

Facebook se stává součástí každodenních životů mnoha lidí, i když si to někteří neradi připouští. Jeho uživatelé by sami sebe asi nenazvali „závisláky“, spoustu interakcí a komunikace si už ale bez Facebooku nedokáží představit. Někteří z nich se ale na facebookové uživatelství „vykašlali“ nebo se stali „recidivisty“ a vrátili (vraceli se) po krátké přestávce zpět.

Skrze příběhy (bývalých) uživatelů Facebooku se Marie Pospíšilová pokusí poodhalit důvody zůstávání nebo opouštění Facebooku a nabídne zamyšlení se nad tím, jak se jeho prostřednictvím proměňuje komunikace s přáteli a zda může být v budoucnu toto médium nahrazeno něčím jiným.

Přednáška vychází z knihy:
Facebooková (ne)závislost: Identita, interakce a uživatelská kariéra na Facebooku
Kniha bude během Sociologického večera k dispozici k zakoupení s 20 % slevou.

> více <