Pierre Bourdieu říkal, že umění a sociologie tvoří prazvláštní pár. Sociologové totiž urputně narušují standardní představy o kráse uměleckých děl, o vkusu diváků nebo o genialitě umělců tím, že je vidí jako sociálně podmíněné. S tím souvisí i problém hodnocení uměleckých děl; dnes poměrně problematické dělení umění na vysoké a nízké je přirozeně také výsledkem tohoto společenského kontextu. Kategorie vysokého a nízkého umění je však nutné definovat jako kategorie sociologické a při jejich popisu je nutno brát na vědomí nejen instituce, ale i sama umělecká díla. Zdánlivě kontroverzním cílem večera bude ukázat, že sociologie umění – i v té nejradikálněji konstruktivistické podobě – je jen novým hledáním krásy.

> více <

Promítání dokumentárního filmu "I am fishead/Ryba smrdí od hlavy" (ČR, 80 min.), po kterém bude následovat panelová diskuze otevřená dotazům a komentářům z publika.

Sociologické večery se takto zapojují do série promítání, která film prezentují na akademické půdě před jeho oficiálním uvedením 6.12. v kině Světozor. V diskuzi se budeme věnovat především sociologickým a politologickým aspektům, které jsou s tématem filmu bezprostředně spojeny.

Pozvání do diskuzního panelu přijali:
Martin Buchtík (SOÚ AV ČR, FSV UK)
Tomáš Čížek (SOÚ AV ČR, FSV UK)
Kateřina Kňapová (FF UK)

Anotace filmu:
"Je obecně známo, že naše společnost má strukturu pyramidy. Hrstka lidí na vrcholku vytváří podmínky pro ty dole. Co jsou tito lidé zač? Můžeme je vinit za problémy, jimž naše společnost dnes čelí? Podle rčení "ryba smrdí vždycky od hlavy" se za tímto zápachem vydáváme. Zjistíme, že lidé na vrcholku mají blíže k psychopatům než kdokoliv z nás."

> více <

Jedním z ústředních příběhů pojících se s novými médii jsou příběhy o konci geografie a konci autenticity. A ta dvě vyprávění se dohromady splétají v příběh další, v příběh konečné smrti fyzického místa, jež v konfrontaci se všudypřítomnou a na geografii nehledící elektronickou komunikací s definitivní platností ztratilo svůj smysl. Je tomu ale opravdu tak? Jsou nová média viníkem toho, že náš veřejný prostor ztrácí dimenzi fyzického "třetího místa"? Ztrácíme kvůli novým komunikačním technologiím vazbu k fyzickým místům? Je veřejný prostor opravdu už jen symbolickou mapou, pod níž se, jak tvrdil Jean Baudrillard, ztratila skutečnost? Ve svém krátkém povídání o novým médiích, veřejném prostoru a veřejných místech se pokusím ukázat, že pro temné historky možná není úplně důvod. Vše je totiž možná méně jednoznačné, než jak to vypadá ze slov skeptických klasiků. A místo temných příběhů o mrtvé autenticitě si možná můžeme dopřát trochu střízlivého optimismu.

> více <

Projekce nového dokumentárního filmu, těsně po premiéře na festivalu v Jihlavě

Dokumentární film Hra o kámen sleduje absurdní maloměstské drama, které propukne v severočeském městě Nový Bor poté, co místní radnice odhalí na městském hřbitově pomník osmi zavražděným sudetským Němcům. Šedesát let vytěsňovaná minulost náhle vypluje na povrch a už není cesty zpět. Na příběhu starosty Nového Boru a místního lídra strany Zemanovců sledujeme spor, jenž r ychle překročí hranice města a směřuje v tragikomických peripetiích k závěrečné volební bitvě.

> více <

> více <

In the United States, conventional wisdom poses women’s employment as the solution to the social problems of both poverty and “domestic” violence against women. In this lecture, Dr. Brush presents evidence from her research about one of the big problems with posing women’s employment as the way to escape from poverty and abuse. The problem is a particular technology of coercive control men use against their wives and girlfriends: work-related control, abuse, and sabotage. The lecture sketches the conventional wisdom that considers women’s employment to be the escape route from the dual traps of poverty and abuse. Dr. Brush draws from her own research to look at three ways “work/family conflict” becomes literal, with important consequences for the assumptions of conventional wisdom about women’s employment. At the core of the lecture is Dr. Brush’s presentation of the thinking of the people who are most often the targets of shame, blame, and derision about poverty and battering: current and former welfare recipients. Dr. Brush puts forward their ideas about changing relationships and expanding life options, and grapples with the ways their emphasis on work puts issues of economic citizenship at the center of debates over dealing with the joint traps of poverty and abuse.

> více <