V současné době se zdá, že i uprostřed Evropy, v postsocialistické České republice, se neoliberální hegemonie posledních třiceti let v důsledku četných krizí (ekonomické, pandemie Covid-19, klimatické krize atd.) definitivně rozpadá. Končí postpolitický a depolitizující Konec dějin, a ty se znovu otevírají jako předmět jednání různých sociálních aktérů. Ať už se jedná o zelený kapitalismus, nebo různé verze autoritářského, nacionalistického populismu, představují pouze různé formy obrany imperiálního způsobu života (Brand, Wissen 2020), které se liší především tím, do jaké míry „osvobozují“ kapitalismus od břemen liberální demokracie. Vedle toho však existuje řada sociálních hnutí, často zdola, která artikulují odlišné vize budoucnosti (budoucností), takové, které neobhajují imperiální způsob života, ale usilují o jiné formy solidárního způsobu života a odpojení demokracie ve smyslu větší kolektivní i individuální autonomie od kapitalismu a snaží se jej překonat.rnTento článek se snaží přispět k debatám o utváření postkapitalistické budoucnosti směrem k solidárnímu způsobu života, přičemž vychází z perspektivy a zkušeností semiperiférie Evropy. V debatách, které se obvykle vedou v pojmech globálního Severu a globálního Jihu, nebo dokonce Západu a Východu, chybí semiperiferní zkušenost těch, kteří jsou periferií vůči jádru Evropské unie (Německo) a více jádrem vůči perifernímu Jihu a dalším evropským i mimoevropským zemím. rn Sociální hnutí vždy představovala důležitého aktéra, který produkoval nové vědění usilující o emancipační sociální změny (Eyerman a Jamison 1991; Cox a Flesher Fominaya 2009). V tomto článku se zaměřuji na hnutí za klimatickou spravedlnost v České republice, které představuje početně marginálního aktéra, ale jednoho z mála, který rozvíjí radikální a politickou imaginaci překračující daný status quo. V návaznosti na můj předchozí výzkum environmentálního, klimatického a squatterského aktivismu (Novák 2020, 2021a, 2021b, 2022) příspěvek mapuje heterogenitu českého hnutí za klimatickou spravedlnost a analyzuje, jak jeho různí aktéři artikulují kritiku, s jakými alternativami přicházejí a jak se tyto různé perspektivy v rámci hnutí střetávají a vyjednávají.
