Současné české anarchistické hnutí lze nahlížet z několika hledisek: jako politický projekt, generační revoltu a kontrakulturní prostor. Příspěvek se bude věnovat všem třem rozměrům českého anarchismu a zároveň se zaměří na vztah českých anarchistů ke klíčové otázce současné politiky, tedy neoliberálním reformám. Mohlo by se zdát, že anarchisté by měli omezování státu podporovat – v případě neoliberalismu je ale toto omezení doplněno posílením trhu, a tedy nadvlády založené na ekonomické moci. Namísto formálního státu navíc nastupuje to, co můžeme gramsciovsky označit jako „organický stát“ – soubor státních i nestátních společenských institucí, přebírající mnohem komplexnější vládu nad člověkem, než jakou produkovaly dosavadní mocenské struktury.
