V běžném i vědeckém jazyce je obvykle soukromý domov spojován s představou emocionální vazby, nostalgie či budoucího směřování, bezpečí, zázemí a předvídatelnosti. Předvídatelnost, specifické formy solidarity, vyjednávání a moci považuje za jeho základ například také Mary Douglas, když hovoří zcela nenostalgicky o tyranii domova. V případě jednočlenných domácností se pak dle Douglas tyto konflikty a tenze odehrávají nikoliv mezi několika lidmi tvořícími domácnost, ale „v hlavách“ lidí, kteří žijí sami. V příspěvku se budu zabývat různými pojetími domova a domáckosti u lidí žijících v jednočlenných domácnostech, a to na rovině každodenních praktik, materiality jejich obydlí a významů, které k nim váží v kontextu jejich životních příběhů.
