Přijetí nové ústavy po sesazení autoritářského prezidenta je klíčový krok k upevnění demokracie. Bude ale ústava akceptovaná napříč nesourodým politickým spektrem rozděleným identitárními otázkami? Ve své prezentaci představím a na základě poznatků z dlouhodobého výzkumu v Tunisku zhodnotím současný trend v oblasti podpory demokracie a peace-buildingu, kde mezinárodní aktéři zdůrazňují význam inkluzivních ústavodárných (constitution-making) procesů. Zaměřím se přitom na mechanismus propojující zapojení prodemokratických skupin do vyjednávání o ústavě a jejich shodu na finálním produktu v případě Tuniska, kde arabské jaro v lednu 2014 vyústilo v široce přijatou ústavní změnu. Odkryji, jak vysoce inkluzivní tuniský proces napomohl budování důvěry mezi politickými rivaly. Ukážu také, že tři roky pravidelných interakcí mezi poslanci Národního Ústavodárného Shromáždění jim pomohly navázat osobní vztahy a překonávat nedůvěru a předsudky. Budeme diskutovat ale také limity teorií založených na institucionálním designu ve smyslu objasnění politické dohody na tuniské ústavě, na které můj výzkum naráží. Prezentace bude pracovat s částí empirického materiálů, který jsem nasbírala během terénního výzkumu mezi lety 2013 a 2016, a který čítá téměř 50 kvalitativních rozhovorů s politiky, experty a představiteli občanské společnosti zapojenými do procesu psaní ústavy.
