Informační sítě představují specifické prostředí, v němž se realizují společenské vztahy. Na internet tak již téměř po dvě dekády nemůžeme nahlížet jen jako na technologii obdobnou knihtisku nebo parnímu stroji, ale jako na stále rozsáhlejší prostor. Normativita tohoto prostředí je přitom vystavěna na mnohem složitějším modelu, než s jakým pracují známé typy pravidel „off-line“ světa.rnRozdíl je předně třeba vidět v přírodních zákonech kyberprostoru – ty jsou na rozdíl od přírodních zákonů umělé, místy chybové, emocionální či hodnotově orientované. Na další rozdíly poukazuje Barlow ve své Deklaraci nezávislosti kyberprostoru – absence tradic společenské smlouvy, rozpor mezi globalitou prostoru a teritorialitou státní jurisdikce a konečně značný samoorganizační potenciál. Všechny uvedené parametry vyvolávají potřebu specifického organizačního mechanismu, který z podstaty nemůže být založen jen na, stručně řečeno, legitimovaném státním násilí.rnV rámci diskusního večera se na pozadí praktických příkladů zaměříme na otázku multicentricity prostředí informačních sítí a konkrétně pak na synergii jednotlivých organizačních technik. Pokusíme se hledat odpověď na otázku, zda je složitá horizontální a vertikální struktura organizačních elementů přirozená, efektivní a žádoucí.
