Vývoj sociálních států po roce 1989 v regionu střední a východní Evropy byl s ohledem na možnosti kombinování práce a péče v odborné literatuře nezřídka označován termínem refamilializace. Ta implikuje přesouvání odpovědnosti za péči o členy rodiny na rodiny samotné. V české společnosti byla dokumentována na vývoji rodinné politiky. Postupné proměny faktického kombinování práce a péče v české společnosti však byly zmapovány podstatně méně. rnPro studium proměn kombinování práce a péče je vhodná výzkumná perspektiva životních drah, jelikož umožnuje analyzovat tyto proměny z hlediska historického vývoje, mezikohortních rozdílů a biografického času, který sleduje výskyt a časování událostí v životě člověka vzhledem k předchozím událostem v jeho/jejím životě. Cílem přednášky je představit výzkumnou perspektivu životních drah (life course approach) a poukázat na výhody kombinování kvalitativního a kvantitativního přístupu ve výzkumu životních drah pro prohloubení znalostí o proměnách kombinování práce a péče v české společnosti v průběhu posledních padesáti let. rnStatistická analýza dat obsahujících informace o historii událostí (life histories) specifikovala rychlost a rozsah refamilializace v české společnosti a odhalila její počátky již v období normalizace. Kvalitativní analýza životních příběhů (life stories) v podobě biografických narativů doplnila celospolečenský obraz genderově konvenční refamilializace příběhem toho, jakými způsoby docházelo k prodlužování ekonomické neaktivity (a po roce 1989 také k prekarizaci práce) matek. Zatímco kvalitativní data by sama o sobě nemohla odhalit rozsah a rychlost refamilializace v české společnosti, kvantitativní data by sama o sobě podala jen „plochý“ celospolečenský obraz změn a bez jejich hlubšího pochopení by mohla vést k zavádějícím spekulacím nad příčinami statisticky zdokumentovaného vývoje na poli kombinování práce a péče ve společnosti.
