Anglický koncept resilience se postupně dostává do českého odborného i politického diskurzu. Můžeme slyšet, že NATO, společně s EU a vládami hraje v otázkách resilience zásadní roli. Pedagogové píší o zvyšování resilience studentů sociální práce, psychologové zkoumají resilienci pěstounů nebo dětí ve školním prostředí. Do české sociologie, zdá se, koncept zatím nepronikl. Přeložit resilienci lze jako odolnost, houževnatost ve významu schopnosti přežívat navzdory nepřízni osudu. Resilientní tak můžou být jednotlivci, rodiny, organizace, města, společnosti nebo ekosystémy, tj. vše, co lze, žije a může být vystaveno nepřízni. Nabízí se proto otázka: proč se koncept objevuje až nyní? Přednášející se pokusí na tuto otázku odpovědět, ukáže možnosti využití pojmu resilience v režimu neoliberálního vládnutí a představí svůj výzkum tzv. diskurzívní resilience v mediálním prostoru.
