Cílem přednášky je interpretovat pohyby v tematické orientaci sociologie ve vztahu ke studiu moderního vědění a nastínit úlohu takto zformovaného odborného vědění při řešení současných problémů „společností vědění“.rnSociologie vědění sledovala vztah moderního (vědeckého) vědění k tradičním formám vědění. Zdůrazňovala buď pozitivní (Comte, Durkheim) nebo fenomenologický (Scheler, Schutz) úhel pohledu, případně jejich kombinaci, a hledala v ideologických projevech poučení pro metodologii sociálních věd (Mannheim). Fakticky však sledovala formování (nomotetického a idiografického) diskurzů ve vědě a podoby jejich střetu na historicky se utvářejícím poli sociálních věd. 40. a 50. léta signalizovala „konec ideologie“ (Bell aj.) a nástup vědecky založené politiky i technizace sociálních oblastí. Sociologie začala hlouběji zkoumat sociální kontext akademické vědy (což bylo dříve tabuizováno –viz K. Popper) a objasnila kulturní zdroje její autonomie.rnNásledná problematizace vědy mobilizuje nejen rozsáhlejší sociologické zkoumání vědecké činnosti (kritika Mertona a formování alternativních přístupů), ale i podporovala formování mezioborově orientované oblasti studií vědy a techniky (interakce historie, sociologie a humanitních studií, později schumpeterovské ekonomie). Výsledky těchto studií monitorují změny mezi vědou a dalšími institucemi, snahu o zvládnutí rizik technizace i další sociální důsledky rozevírající se kognitivní mezery mezi odborným a každodenním věděním. Zkoumání změn na tomto rozhraní ukazuje, že jsou problematizovány hodnotící režimy jak ve vědě, tak i na politické aréně – v kontextu těchto transformací se prosazují projevy institucionálních změn. Uvedený teoretický rámec umožňuje specifikovat klíčové faktory možných sociálních změn a navrhnout metodologický design pro jejich analýzu.
