Péče není pouze věcí soukromé sféry, ale může být přítomná v jakémkoli lidském jednání — a tedy i v organizacích, které mnohdy připomínají spíše soukromé vlády, ve kterých se výměnou za peníze vzdáváme na určitý čas autonomie svého jednání (Anderson, 2019). Jak to vypadá v organizacích, které se rozhodly být prostory pro autonomii a rovnost svých členů? rnV tomto příspěvku ukážu, jak tři české organizace (z IT, neziskového sektoru a výroby) právě pomocí podpory praktik péče udržují své organizační struktury založené na rovnosti členů. Ukazují, že je možné dát členům organizací zdroje pro to, aby pečovali o své kolegy, kolegyně i organizaci jako celek. „My musíme koukat kolem sebe a na ty lidi a nějak jim to prostředí ještě zpříjemnit něčím navíc,“ ve zkratce popsala svou roli členka jedné organizace. Tato věta může evokovat texty Joan Tronto (1998) s jejich důrazem na pozornost k potřebám, převzetí iniciativy a reflexi, které péči v jejím plném smyslu provází. rnPrávě feministické a kritické pohledy na péči, její proplétání se s fenoménem moci se staly páteří realizované studie. V ní technologové výroby, předačky, projektový management, recepce a dlouholetí zaměstnanci, ti všichni nabízí různé pohledy na fenomén péče v organizacích. Pohled na organizační život skrze koncept péče nakonec v příspěvku poslouží jako jeden ze způsobů, jakým lze problematizovat status quo v současných organizacích a společně s dalšími výzkumníky (Battilana et al., 2022; Diefenbach, 2020) hledat, jak se mohou organizace proměnit a být žitelnými místy (Fotaki et al., 2019, s. 4) pro své členy. rn
