Přednáška a diskuze k nedávno vydané knize, která čtenáře zavádí do sedmi velice různorodých terénů v rámci české katolické církve: do jedné východočeské vesnické farnosti, do jiné ve větším městě, do farnosti spravované komunitou Chemin neuf a jiné spravované salesiány, do farnosti, kde působili dva spolukněží, dále do společenství, které vzniklo v rámci tajné církve, a do okruhu věřících kolem Kněžského bratrstva sv. Pia X. Výzkumníci z řad sociálních antropologů zde zkoumali, jak se v těchto společenstvích definují laici a klerici a jak se konceptualizují, ale i prakticky uskutečňují jejich vztahy. S pomocí instrumentáře členské kategorizační analýzy zkoumají praktické i teoretické vyjednávání a rozmělňování hranic mezi těmito skupinami. Jaké služby může kdo zastávat, jaké zodpovědnosti nést, jak se slaví liturgie, jak se rozhoduje a plánuje? Jak se „žije církev“ a o jakou církev věřící usilují, o jaké sní? Terénní výzkum je doplněn o rozhovory s laiky i kleriky, kteří reflektují vývoj laicko – klerických vztahů z pozice spirituálů kněží, pastoralistů či lidí angažovaných v podporování zodpovědnosti a vzdělávání laiků.
