Historie vědy nás učí, že nové koncepty a technologie často chápeme skrze analogie s již existujícími, důvěrně známými fenomény. Nicméně Sarah Franklin (v návaznosti na Marilyn Strathern) upozorňuje, že při použití těchto analogií dochází k tzv. analogickému návratu, tedy situaci, kdy nám analogie umožňují nejen pochopit nový fenomén, ale zároveň transformují i význam toho starého. K vysvětlení distribuované decentralizované databáze blockchain je často používána analogie s DNA. V návaznosti na tuto analogii začaly vznikat texty, které argumentují, že blockchain může sloužit k simulaci evoluce umělého života a objevilo se několik vědeckých a uměleckých projektů využívajících blockchain k práci s lidskou i mimolidskou DNA. Analogie mezi blockchainem a DNA otevírá nové možnosti, jak obě tyto technologie promýšlet a analyzovat. Díky této analogii je možné blockchain nahlídnout optikou antropologické teorie příbuzenství a ptát se, co nám může říct antropologie příbuzenství o současných digitálních technologiích? Co nám tyto technologie říkají o našich pozdně moderních představách příbuzenství a společnosti jako celku? Jaké aktéry a mezi-aktérské vztahy tato analogie produkuje? Blockchain se stává určitým kosmogramem pro pozdně moderní společnost, který prefiguruje specifické formy sociality a subjektivity založené na přímých genealogických vztazích, které jsou delegovány z lidí na stroje. rnrnPokud se setkáváte s fenoménem blockchain poprvé, doporučuji před přednáškou zhlédnout nějaké video, které základní principy vysvětluje (např. zde nebo zde).
