Jakou roli hraje příbuzenství v konverzích Romů k charismatickému/letničnímu křesťanství? Mnozí autoři již tuto souvislost zkoumali: jsou popsány případy, kdy konvertovaly či de-konvertovaly celé rodiny, jsou popsány křesťanské sbory, jejichž členové jsou ve většině příbuzní. Jako by příbuzenství bylo faktorem v konverzi. Můj etnografický výzkum v romském sboru v západních Čechách mě však přiměl toto téma nahlédnout s pomocí klasické antropologické debaty o povaze příbuzenství. Představím konflikt ve sboru, při kterém bylo právě příbuzenství centrálním tématem. Ukázalo se při něm, že Romové mají daleko reflexivnější pojetí příbuzenství, než jejich pastoři a misionáři. Zatímco pro misionáře bylo příbuzenství determinováno pokrevními pouty, Romové jej chápali daleko více antropologicky, jako spojení sdílené substance a návodu pro jednání.
