Příspěvek se bude věnovat Chanovu, sídlišti speciálně vystavěnému pro mostecké Romy. Bude sledovat jeho historii od původních plánů na počátku sedmdesátých let dvacátého století až do devadesátých let, kdy se na mediální scéně objevil jako stigmatizované romské „ghetto“. Samotný vznik segregovaného sídliště, které ve své době popíralo jako deklarované egalitářství, tak státní politiku romské integrace, dává do přímé souvislosti s demolicí starého a výstavbou nového Mostu. Chanov představí jako důsledek extrémního případu socialistické gentrifikace a zároveň jako krajní materializaci obecnějšího přístupu socialistického státu k Romům jako zvláštní etno-sociální skupině, která vyžaduje zvláštní zacházení. Příspěvek se tak dotýká širších souvislostí socialistické politiky bydlení a státní politiky vůči Romům, jejich vzájemného prolínání a proměn po roce 1989.
