První experimentální vlna domácího vzdělávání byla v Česku spuštěna v roce 1998. Historicky prvním absolventům tohoto experimentu tedy není dnes více než třicet let. V rámci dvou GAČR projektů v letech 2017-2021 jsme se dvaceti z nich dotazovali, jak na tuto etapu vzpomínají. Záměrně jsme cílili na socializaci, která bývá považována za hlavní riziko domácího vzdělávání. Kdo byl pro informanty hlavním aktérem jejich rané socializace? Jak vnímali přechod na standardní školu? Jaký vliv podle nich mělo domácí vzdělávání na jejich pozdější studia, pracovní život, mezilidské vztahy nebo úvahy o budoucím rodinném uspořádání? Jaký význam domácímu vzdělávání zpětně přikládají?
